Doufal jsem v únoru, že budu mít čas a chuť průběžně psát. Ne každý den, to se mi ostatně nikdy nedařilo, ale třeba než se přestěhuju, pak nějaké první dojmy a tak… Utekl ten necelý měsíc, co mi chyběl v únoru do odjezdu. Všechno, co se vešlo jsem ve spěchu pobalil do jednoho kufru, něco sebou na palubu…
Za měsíc, který uběhl jako voda jsem toho stihl tunu v práci, stihl jsem poznat trošku Helsinki a navyknout si na místí rytmus. Poznal jsem i trošku Oslo. Bylo osvěžující vidět jinou část Skandinávie a trošku jiný národ. Slovo trošku ale asi není vhodné. Norsko je úplně jiné. Lidé jsou o něco vyšší, jiné rysy, jiné komunikační zvyky.
Finsky se učím pomalu a sám. Snažím se každý den najít jedno slovo, kterým se mi rozšíří slovní zásoba. Fascinující je sledovat vliv jazyka na to, jak lidé fungují. Finština nerozlišuje moc rody, a možná to je i trošku vliv pro jistou rovnoprávnost.
Přemýšlím, co dál napsat. Asi se mi vrývá pod kůži jazyková úspornost, ačkoli když se fin dostane do správné konfigurace tak povídá docela hodně.