Letím teď

Zítra večer budu touto dobou ležet v posteli. 1300 km jinde. Trošku na západ a trošku na sever. Teda, tak se to píše podle GPS. Na podzim jsem se na tyhle chvíle těšil. S prvním políbením zimy mi začalo docházet, jak blízko to už je. Postupně ve mě rostla nervozita. Respektive to bylo takové yo-yo. Chvíli se řešila jedna možnost bydlení a za chvíli byla pryč. A znovu. Něco chvíli hledat, zkoumat a domlouvat. A pak znovu. Teď mám koupené letenky do Helsinek a jede se zařizovat.

Stěhuju se do Finska, což není úplně za rohem. A byl bych rád za střechu nad hlavou. Ty věci kolem se dají postupně, ale ta střecha je základ. Čeká mě hodně změn, ačkoli jich od posledního psaní bylo taky požehnaně. Většinu věcí si člověk teď hned nevzpomene, ale jen tak z poslední doby bylo zrušení živnosti, na kterou nebyl čas a čím dál méně mě bavilo poslouchat diktát vkusu, se kterým jsem měl problém souhlasit. Nechci říkat nevkusu, protože každý může mít svůj pohled. Trošku jsem zestárl, přišel o trošku vlasů. Přišel jsem i o jednu chlupatou kamarádku, která mi ale byla a je inspirací ačkoli už mě netěší svou přítomností. Bylo neskutečné vidět její odhodlání a chuť do života. Přední tlapky v posledních dnech moc nesloužily, ale to nebránilo v tom, aby běhala všude po posteli, na polštář. Těch lekcí jsem od potkanů dostal hodně. Ostatně tenhle stejný poklad během kontroly na veterině a následné injekci místo agresivity jenom olizovala ruku, co jí pevně držela.

Nechal jsem školy. Rozhodnutí, které moje rodina nevzala lehce, nicméně nositelem zodpovědnosti jsem chtěně i nechtěně já. Nelituji toho a naopak cítím tak neskutečnou svobodu, která je ještě více umocněna nadcházející změnou lokality.

Kufr teď stojí v předsíni. Je prázdný, ale v hlavě už mám seznam toho, co do něj příjde než naskočím do zimou a solí zašedlého autobusu na letiště. Ta svoboda se projevuje v posledních měsících i tím, jak se postupně zmenšuje moje zavazadlo, které beru sebou. Z původního velkého přívesného vozíku se stal teď už jenom kufřík. A z kamene starostí je pomalu menší a menší oblázek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *