Cesta změn

Už pár dnů mi vrtá jedna myšlenka hlavou. Teda asi déle než pár dnů. Tahle konkrétní od jara, ale přitom už tolikrát se mi motala hlavou loni a předloni. Dneska se mi vrátila silně ve chvíli, kdy jsem šel po ulici a v ruce se mi houpala igelitka s novýma černýma holínkama z PVC (tajné vojenské označení „gumáky“). Vzpomněl jsem si totiž na to, že už loni jsem si chtěl podobné pořídit, protože mě čekala cesta západním směrem z Prahy ven a na hon, ale pak nějak se mi nechtělo, nebo nezbyl čas a nebo jsem někde zachraňoval svět (ne). Gumáky jsem nekoupil, hon jsem přežil v pohorkách, pořád jsem sledoval cestu, zda tam není moc vysoká tráva a nebo moc mokrá tráva… Předtím jsem řešil stejnou otázku než jsem jel na celodenní kurz střelby prozměnu severním směrem od Prahy…KH1_7472mini

Dneska na radu (silné doporučení) zákazníka jsem naskočil do tramvaje a koupil černé gumáky (jinak jsem i slyšel místní název „pryžovky“). Někdy život nabízí kroky, které pak stojí za to. Občas se bráníme fajn věcem. A vlastně proč? Protože někdo něco poradil proti? To nedělej, to nenos… A přitom v sobě to citím, že to chci nějak. A když překonám ty rady (nebo strachy) ostatních, tak to dobře zapadne dohromady. Asi to znáš sám a já to tu jenom opakuju.KH1_7366mini