Česká neděle

Doufal jsem, že během mojí cesty si večer sednu a napíšu něco na blog. Povedlo se mi relativně rychle zorientovat v novém městě, zajistit internet a nezmrznout v té mrazivě chladné části února. V sobotu se mnou opravdu přijel mráz a sníh. Ve čtvrtek se po mém odjezdu zase začalo oteplovat. Večer jsem se vracel utahaný, hladový a pak když se to trošku povedlo, tak jsem si zapnul skype na povídání s těma, co zůstali v Ostravě nebo Praze.

Překvapilo mě, kolik věcí bylo jiných. Jídlo je všude jiné, to víme. Více mě překvapil jiný standard pro rozměr peřiny. Po zakoupení a otestování první noc, musím uznat že to bylo komfortní. Peřina je peřina a já se vyspím skoro všude. Ale jedna věc mi asi chybí teď. Občas večer jsem slyšel lehký tanec tónů klavíru z některého okolního bytu. Chvíli bylo cítit, že to je pro nauku hráče a pak chvíli spíš radostněji pro potěchu hráče. A taky těch okolo. U nás dneska je toto už vzácný jev. V Praze z bytu nade mnou slýchám hlasité pořady nevalné kvality. V dalším patře pak sousedi rozmazlují děti až do absurdní míry. Když zlobí, tak se slaví narozeniny. A tak děti řvou postupně více a více. Další patro přináší postarší pár, který neumí říkat „ne“ alkoholu. Sobě „ne“ pak hlasitě říkají i několik hodin. Občas v rámci kvalitní hádky něco skončí na dvoře za okny. Klavíry nahradily televize.

Ostatně i včera při procházce Ikea (plánuju a přemýšlím, co budu muset ve Finsku pořídit a je pro mě lepší to vidět, ošmatlat a nechat si čas na rozmyšlenou) mě zarazil počet televizí v rámci „ukázkových pokojů“. Před časem jsem i uvažoval nad rozporem, který v nás tvoří školní příprava. Dlouhý den ve škole, večer by se měl človek učit a pracovat dále. Pokud ne, tak je to na hranici přihlášky do dětského domova. Když člověk pracuje, tak je cílem vše stihnout v práci, nic nenosit sebou. Velký rozdíl. Finské školy ukládají dětem minimální úkoly. A obecně fungují jinak. Lidé si to podlě mě nesou i dále. A pokud nic, tak to minimálně vysvětluje, proč jsem viděl ve čtvrtek ráno při -14 mrazu děti jak běhají a lezou po ocelové hrací konstrukci na dvorku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *