Čas stavět

Few months back, during the summer, I wrote here, that I wish to start over. The thought never really left, but I was fighting with the concept of this website being my online presence as photographer. That does not hold anymore. In the past I invested so much time with focus on this and even though this was not the best presentation, I valued at least my own time spent here… Maybe a bit too much. So much actually that it prevented me from writing. I wouldn’t know what I should or shouldn’t add. Months ago I removed the price catalogue. I even cancelled my permit to work as photographer. Now it is multiple months since summer passed and I am realizing how many things have changed. Now, I should be considering the whole year that passed. It is now over a year from my first visit to Finland. That was one of the big steps towards change. And so much has changed since. It is time count the losses and wins. This feels more like New Year to me. Officially I have started here on 7th of March 2017. That could be my anniversary or so. The full win&loss list is yet to come, but thought of it is going around in my head and slowl grows. Like a little thought baby…
V létě jsem chtěl začít tady znova. Ta myšlenka je ve mě pořád, ale jaksi jsem bojoval s tím, že toto má být moje online prezentace jako fotograf. Tedy už ne teď. Ale vložil jsem do tohoto webu spoustu času v minulosti s tímto cílem a ačkoli to nebyla nejlepší prezentace, tak jsem tak nějak si vážil aspoň toho času… A snad jsem si ho vážil až moc. Tolik, že mi to bránilo psát a nevěděl jsem, které věci tady přidat. Odstranil jsem před časem ceník. Vlastně jsem i už dávno zrušil živnostenský list. Uběhlo od léta několik měsíců a spousta věcí se změnila. Vlastně asi bych se měl dívat na poslední rok. Více než rok zpátky jsem byl poprvé ve Finsku. Jeden z prvních kroků věci měnit. Změnilo se strašně moc věcí za tu dobu. Je to pro mě teď takové bilancování. Přijde mi, že konec února bude pro mě ten nový rok. Oficiálně jsem tady začal 7.3.2017. To může být takové výročí nebo jak to vlastně nazvat. Bilancování a souhrn všech změn, nálezů a ztrát mě asi ještě čeká. Je to taková myšlenka, co se mi točí pořád v hlavě a postupně roste. Malé myšlenkové dítě…

One thing that needs mentioning – I acquired the skill of breaking. Breaking away from bad things or habits. Those that don’t serve me but rather opposite. Even this website can be proof of that – decision to make it my own again. Either it will work for me and I will use it or there is no point of having it. Why have blog with no posts. What good is tshirt that is too big? Pages that were not needed are deleted now. Design limits gone. And now I can write freely again. Many months I was figting which language to write in. English? Well, more people could read this. Czech? Easier for my family… In the past I tried adding two columns in the post, but it looked odd. Now it is a bit better. Better enough that I can write. That is about week ago. Now it just hour before Sunday ends, and big portion of today went towards execution of my plan of moving my work table from one room to other. The thought was here also for long time. I knew which shelf is needed to make it happen. Yesterday we went on trip to Ikea to get it. Another case of „break and build“. Now it is better again. Table is just as I wished. As imagined in my head. Web was also torn down and built. Now it is ok to write here just about anything. The word I’m looking for is freedom.
Jednu věci, ale asi stojí za to zmínit – naučil jsem se bourat. Nemyslím bourání v autě, ale bourat věci, zvyky které mi neslouží a nebo neprospívají. Vlastně i tenhle web jsem se rozhodl udělat opět mým. Buď bude mým a nebo nemá cenu ho mít. Na co mít blog, kam člověk nepíše. Na co mít tričko, které je velké. Smazal jsem tady stránky, které nebyly potřeba, odstranil designové limity a spíše se chci otevřít zase psaní. Bojoval jsem dlouho s otázkou v jakém jazyce chci psát. Anglicky? Mohlo by to pak číst více lidí… Česky? Mohla by to více číst i moje rodina… Když jsem v minulosti dal dva sloupce do jednoho článku, tak to vypadalo zvláštně. Teď to je krapet lepší. Respektive natolik lepší, abych tak mohl psát. To je asi týden zpátky. Dneska je ještě poslední hodina neděle, ale velkou část dne jsem strávil realizací plánu na přesun velkého pracovního stolu z jednoho pokoje do druhého. Ta myšlenka se mi točila hlavou tak dlouho. Věděl jsem, jaký další stolek potřebuju koupit, aby se to povedlo. Včera jsme si udělali pro něj výlet do Ikea. Zase mi to přijde jako další situace „bourat a stavět“. A je to teď o dost lepší. Stolek je přesně podle mých představ. Tak jak jsem si ho skládal v hlavě, tak teď tu je. Web byl tak „bourat a stavět“. Teď mi přijde naprosto v pohodě si tady napsat cokoli. To slovo, které asi hledám je svoboda.