Yogurt farming II.

Test build 3

Key changes in this rather short lived build were few more buckets to hold even more plants and not just peppers, but also strawberries to see how they enjoy such style of growing. Step of adding more buckets also asked for more surface to be used – this was still all horizontal, simply scaling up. Piping was a bit more difficult, but manageable and the buckets were connected with glued pipes as before, some were in a chain so the water flew from one bucket to next one. Simple and effective but still allowed for some water retention. After cutting all holes with my blade i decided to buy a wide cutting bit for my drill and simply make hole with this. For some wonderful reason I did not take any photos of this build.

Test build 4

This was so far longest time spent thinking on the side as well as testing possible solutions. And also where things got interesting. My goals were:

  • Go more vertical by stacking the buckets up
  • Use more of the surface of the buckets – not just the top area, but also side
  • Provide sufficient space for roots to grow without competing
  • Watering mechanism inside of the buckets therefore decreasing options for growth of algae
  • Decrease amount of water witholdment in the system
  • Simplify irrigation loops and test the water height that pump can actually push up
  • Make solution more scalable (so i could add/remove buckets or plants over time without making big impact

At first my worry was how to utilize the sides of buckets, the idea of adding holes was obvious but how would i keep the flowers or the pots in there… One idea that came to my mind was with heat gun. First you cut a hole, then you heat up the material and then with help of something solid you help the material change the shape a bit. I used different glass bottles, but the outcome was a bit random. Sometime the angle would not be sufficient to keep things in. Sometime i would stretch the opening far too much and nothing would hold… First test bucket was a complete disaster (looked like horrible disfigured Frankenstein bucket and i had to carry it to garbage under the veil of night). Second bucket was a stepup but still not perfect. Third bucket started to resemble something useful but then the material that was pushed in was also in way for water that would drip inside. This was not a good solution.
Then it dawned – why not remove/forget the pots that are usually used (little mesh pots that prevent the plants from falling through and down to the bucket) and simply use the foam and its natural desire to expand. I have tried a few and after a gently stressing trip to shop (stressful as they did not really have any useful foam) alternative of kitchen cleaning foam patches came around. They are relatively cheap, they can hold water but also allow for excess water to exit. Key trick was to position the foam so that the water drips inside of the bucket, outside drips meant loss of water and also new home for algae. This game enough courage to start the build. I put everything apart, cleaned it, drained the old water from system as it was a quite infested with algae. Putting this together was a bit of a nightmare, the hoses and actually all parts except for buckets were a bit stip as the O rings were dry. Really dry so force was needed to put things together. Putting small hose with drippers was straight forward – the holes wouldn’t change so I precisely guessed (see the joke there? precisely guessed…) and cut the hose in correct length. connected them with drippers and finnished the loop with ending dripper to save the more expensive T shaped dripper. The the supply pipe (bit wider hose) to connect between the bucket T joints and also down to the pump, which was sitting in 10 liter bucket now. On top of the very top bucket was lid with cutout for 2 pots/plants.

Tiny chilli on a side

As this is vertical solution (or attempt to learn more about such) it was indeed less space to provide home to more plants. Bottom bucket was without plants, only to allow for draining or if there was too much water to retain it for a moment without having water sit too long on the roots. Bucket lid had most of the area cut open to allow for water to go down, but some mass was kept to support the next bucket, but this time it carried plants. This 1st floor had also lid with hole in middle to carry one more bucket. On top of this was previously mentioned lid with 2 holes.

Top 2 chillis

The small and more flexible hose would then from this high point follow down to the remainder of previous build – bucket with 7 chilli peppers on it. One reason was my uncertainty if this will work (will my cheap pump really push the water so high? If yes, will i have enough of flow to support all drippers? ) and also I was running out of time – it was sunday evening when I started and finnished around 1.30 in the monday morning… I have checked all plants. All buckets. All connections. Main bucket that hold water and pump. Nothing lookes suspicious so i connected the pump to electricity. And after few seconds of rumbling i have noticed water drops falling on the table. Some of the foams were not fitted correctly and hence were dripping water, but it meant that water is going around the system! After few minutes of adjusting (and almost knocking down the whole thing) the drops were all inside the buckets and part of the system. My relief and fatigue from all this gave me deep and restful sleep that night. But just few days after I started to dream of next build, improvements…And I have also used this for my strawberries to see how they like it!

Yogurt farming

I would like to share a but about my little experiments on growing things, the word farming may be a bit too brave just yet. 2 or 3 years back I had a dream about aquaponics – growing system that utilizes both fish tank and hydroponic growing system. Fish eat and provide fertilizer into water, this is then pumped to the plants which then purify the water by taking the nutrients and as a result they grow. Great idea. However in climate of central europe or now Finland it is not as easy… And to make things better my work took a lot of time and on top of it the moving. Last summer went by quickly as there were so many changes at work and in my personal life. And this spring the wish came back, maybe it is some inner need to connect with nature on level different from being an observer. I started few seeds to see if i can sprout few plants, fortunately this is not a skill to forget but all the credit is due to the nature. And I started to look around if there is something to be done better for my plants. And I came back full circle to my idea of aquaponics, yet it seems to be more reasonable to think of hydroponics due to climate and space constraints, after all appartment where I live is not biggest and Finnish summer is … well, Finnish summer.

Few ideas need to be kept as goals. Most of conventional farming uses huge amounts of water, is bound to soil and weather. Lot of it is offset by use od fertilizers. I wish to limit water used in my growing attempts, be wise about space used. Those are the common concers that are listed all around and actually make sense. But this is not my main area to talk about… Let’s look into the stuff that I was trying to build.

Test build 1

This was kind of the initial idea – repurposing of the empty yogurt boxes. They have some reasonable volume, sturdy shape and afterall they are not so difficult to obtain and 1 or maybe 2 plants could fit in. And obtaining reasonable containers for growing is rather hard here, unless you need to burn some cash. Let’s put together the idea for first build:
You get an empty yogurt box (usually you buy full one and eat it…). Wash it well and take construction knife and cut a hole in the lid that would fit the little mesh pot. Inside of it is a bit of foam that holds the plant in place and serves also water retention purpose for the plant. And if there is too much, gravity will help. Small aquarium pump is in a bucket that collects the extra water (it simply exits through hole in the bottom). I got a little hose, few drippers and L joints. Important part of this is simple mechanical timer that allows for creation of regime. Inside the bucket i have put a bit of perlite to help the flowers. Let’s look a few fotos of this ghetto setup first and then I can write few sentences about the operation.

Alright. This gives you an idea about the first build. Few things that I discovered:

  • Perlite in the boxes is handy to provide extra water to plans, but is very light and if water doesn’t flush quickly, it may start overflowing.
  • Binding the watering pipes became a question as the pipes have certain lenght and they remember their shlightly bent shape… Few holes and one of those plastic ties that every USB cable comes with = solution.
  • Moving plants, checking how they are developing or anything was a bit of hassle.
  • It took me some time to get at least the 2 boxes, but more would mean more yogurt to eat… I tried using milkcartons in similar way, but once you cut them in half, you need to secure the plant directly in perlite. And when water doesn’t drain well, the plant changes location and/or angle.

Despite looking ugly this was a good first attempt that I had running for few days and the excitement about this build was immense. Some discussions with friends (erhm… a bit of discussion and lot of questions if they have spare empty yogurt boxes). Online are people using big buckets or barrels and they can be bought here as well, but paying couple euros for each one seemed too much. After posting on Facebook in some groups if people have spare boxes (and getting some weird answers as well as few kind offers) it was obvious that more sustainable solution is needed. And then idea was born – Finland is rather mindful about the waste and when going for lunch, some places offer for free the empty 5 liter buckets in which they had previously mayonaise, ketchup or other things. They are washed and often come with a lid. This called for a test!

Test build 2

On first possible chance I have collected 11 buckets and lids for them, carried them home with pride, especially when people were curiously looking on the metro. But the days between build 1 and 2 were spent thinking about how to make the draining system work well and yet cheap, even wrote few upset sentences about it. With the idea of buckets I needed something really simple and cheap. Just a pipe connected to the bucket. If something could hold the pipe in place, that would be amazing. Maybe glue? Hot glue! So with the buckets in my arms, I ran in store, got a hot glue gun and headed home. My joy allowed for such energy for creation after arriving home, that I sat down and started to work on it. Took the lid and experimented how many pots can actually fit there. Then how to water them? The parts are not cheap, hose cost something as well so big sheet of paper to copy the shapes and brainstorming. 7 seemed alright and after some time the first lid with 7 pots was ready, despite none of the holes being round or good looking. Let’s gaze at the „magic“.

A bit jenky, but acceptable. Next step – draining. Again knife and now smaller hole for the hose, hot glue to keep it in place and also to prevent leaks. First few tries failed misserably. Right after water was in bucket, they started to drip. After making the hole bigger and also getting more accustomed to the glue gun it stopped leaking. First bucket was ready. Then second to accomodate more plants. It was getting already late and just to get the two buckets ready took some time and then the piping to water them. That took some time and patience as the hose does not enjoy being turned and even less so when the turns are in small space. Heat gun to the rescue – glued few tie points onto the lid to fight this.After testing for no leaks, then next step was to continue with the piping. Around 2 in the morning I was done (some of the time was Skype talk with my family about life as that is the ideal thing for tuesday evening). Hands were shaking when I was plugging in the pump. And it worked! Oh my! But to be safe I put the power cable in a separate bucket – should there be some leak or such…I had to note that the peppers were started from seeds few weeks ago and then i moved them to buckets to go for the hydroponics, so they had some roots. But few were really tiny and in bad shape, despite of this I put them all in. After a day or two it looked that they are done and should be tossed. When I came close, there were tiny sprouts on the branch as if the plant didn’t want to give up. Let me show you how it recovered in few days. And also how one of the bigger peppers started to make very pretty roots!There are few things to note here as well:

  • Plants need a day or two to adjust to the new location and regime.
  • Hot summer days can bring algae so good location is needed
  • And also if possible to hide away water tank (where pump is) and hide the pipes to prevent unnecessary heating of the water
  • My worries about noise did not materialize, system is very quiet
  • Water consumption is very low. Despite having issue with algae that resulted in taking apart the system and cleaning and getting new water, the plants dont really need too much water. The 5L bucket can be in use for week and hopefully longer – calm vacation or careless workdays
  • Currently the system is very simple, almost stupid simple, but also there is not really much that can break

I have done one more build and in process of making number 4, but that is for next post!

Impossible purchasing

Sometime I wonder how all those amazing startups were able to turn into big companies. Years back, when i was importing things from China, the main struggle for me was getting reliable suppliers. First batch of items ok. Second maybe. Third wouldn’t arrive… Or with some other product the first round was good, second round was useless.
With my current journey towards simple homegrowing I feel similar issue, however I am way more cautious before clicking on the pay button. Biggest struggle now is to find draining solution (i have figured what would work for my plants instead of growing pots, how to water them, but getting extra water away from them is quite a strain). Greatest trick so far was probably seeing an item for $0.13 but shipping is $1.25 per item. Usually there would be amount of items times the price and shipping added on top of this sum. But no, it would be in reality $1.38 per item. When you want to get 10, then you pay $13.8. Quite pricey…

Locally there are only items for plumbers that pose issues:

  • Everything is 20mm in diameter or bigger (a bit too big). When asking for guidance in the store, answers are based on the rigidity of local society – „This is based on plumbing standard and you should not use anything else.“ Answer that this is for DIY gardening is disregarded…
  • Everything has rubber gasket inside, this spikes the price up. And speaking of the devil
  • Price – paying close to 4euros per 1 90degree elbow is ridicilous… With my wish to have 20 or more plants – 80e just on these plus some more on gaskets to seal them better and more elbows and pipes to connect it back to the main bucket/reservoir with water…

In the U.S. or in Czech republic these things are available in pretty much any store and are not free, but I could get regular 90 degree elbow for some 20cents? That is 5 for 1euro. That would be quite a deal, allowing me to prototype a bit more without worrying if something doesn’t fit or work. Simply put them in a box, go to store and get what you need. Later you might need the first ones. This is more just a rant about my struggles of getting anything here. Actually even the little pump I have now running my small watering system I had to order online. With few more things in the package (some other household items) the shipping was around 5e and that doesn’t hurt the price and saves my time – I simply pick up the package when it arrives and instead of walking to a store, I can go for a walk elsewhere, especially with such a sunny spring in Finland…


Začal jsem se v nedávné době bavit zase více s pěstováním něčeho zeleného. Kdysi to byly kaktusy, skalka. Pak to ustoupilo a cca 2 léta zpátky to v Praze bylo zahradničení na dvoře činžovního domu, kde to bohužel bylo demotivující – alkoholem podpoření sousedé dokáží zničit pěknévěci už samotnou přítomností… Ale to je v minulosti. Teď mám svůj balkón. O poznání menší než ten dvůr v Praze, ale zase můj. A s daleko více slunečního svitu. Je radost sledovat dar života v zelené verzi – z miniaturního zrníčka se vyloupnou dvě nitky, které mají jednoduché úkoly. Jedna hledá vodu. Druhá hledá sluníčko, aby tu vodu mohla nějak zpracovat. Hledal jsem vhodný způsob jak zhodnotit horoucí balkón a omezenou plochu. Narazil jsem na styl pěstování „microgreen“ – rostlina se sklidí pro svou mladou zeleň po několika dnech a nečeká se na cílový produkt. Takže se z hrachu stává tak trochu bylina/koření. Cesty a rady jsou různé – vevnitř, venku, na světle, ve tmě… Ukázka, jak to vlastně vypadá po 3. dni.

Tohle je mladý hrách. Docela pěkné. Zajímavé je srovnání mezi brokolicí, která byla vevnitř a tou, která si užívala na sluníčku. Ta vnitřní je znatelně vyšší, ale žlutá, protože neměla světlo, které pomáhá k zelené barvě. Dneska (další den) jsou venku na sluníčku a postupně se ze žluté mění na sladce zelenou.

Jak jsem na začátku zmiňoval ten mladý kořínek, tak dole je tu fotka, jak vlastně divoce ty kořínky hledají vodu a jakmile ten hlavní kořen roste do délky, tak se postupně objevují kořeny adventivní, které vypadají jako malé chloupky. Průhledné plastové misky umožňují tenhle pohled zespoda. Jinak je toto schováno v hlíně. Dal jsem i 2 misky pohanky, kterou mám rád od školních let. Výhod je spousta a vlastně až teď zjišťuju, jak vypadá třeba její květ (ačkoli ne z vlastní zkušenosti, to mě teprve čeká si myslím). Udělal jsem více fotek, které jsou vidět v galerii tady. A na rozloučenou ty kořeny:

Čas stavět

Few months back, during the summer, I wrote here, that I wish to start over. The thought never really left, but I was fighting with the concept of this website being my online presence as photographer. That does not hold anymore. In the past I invested so much time with focus on this and even though this was not the best presentation, I valued at least my own time spent here… Maybe a bit too much. So much actually that it prevented me from writing. I wouldn’t know what I should or shouldn’t add. Months ago I removed the price catalogue. I even cancelled my permit to work as photographer. Now it is multiple months since summer passed and I am realizing how many things have changed. Now, I should be considering the whole year that passed. It is now over a year from my first visit to Finland. That was one of the big steps towards change. And so much has changed since. It is time count the losses and wins. This feels more like New Year to me. Officially I have started here on 7th of March 2017. That could be my anniversary or so. The full win&loss list is yet to come, but thought of it is going around in my head and slowl grows. Like a little thought baby…
V létě jsem chtěl začít tady znova. Ta myšlenka je ve mě pořád, ale jaksi jsem bojoval s tím, že toto má být moje online prezentace jako fotograf. Tedy už ne teď. Ale vložil jsem do tohoto webu spoustu času v minulosti s tímto cílem a ačkoli to nebyla nejlepší prezentace, tak jsem tak nějak si vážil aspoň toho času… A snad jsem si ho vážil až moc. Tolik, že mi to bránilo psát a nevěděl jsem, které věci tady přidat. Odstranil jsem před časem ceník. Vlastně jsem i už dávno zrušil živnostenský list. Uběhlo od léta několik měsíců a spousta věcí se změnila. Vlastně asi bych se měl dívat na poslední rok. Více než rok zpátky jsem byl poprvé ve Finsku. Jeden z prvních kroků věci měnit. Změnilo se strašně moc věcí za tu dobu. Je to pro mě teď takové bilancování. Přijde mi, že konec února bude pro mě ten nový rok. Oficiálně jsem tady začal 7.3.2017. To může být takové výročí nebo jak to vlastně nazvat. Bilancování a souhrn všech změn, nálezů a ztrát mě asi ještě čeká. Je to taková myšlenka, co se mi točí pořád v hlavě a postupně roste. Malé myšlenkové dítě…

One thing that needs mentioning – I acquired the skill of breaking. Breaking away from bad things or habits. Those that don’t serve me but rather opposite. Even this website can be proof of that – decision to make it my own again. Either it will work for me and I will use it or there is no point of having it. Why have blog with no posts. What good is tshirt that is too big? Pages that were not needed are deleted now. Design limits gone. And now I can write freely again. Many months I was figting which language to write in. English? Well, more people could read this. Czech? Easier for my family… In the past I tried adding two columns in the post, but it looked odd. Now it is a bit better. Better enough that I can write. That is about week ago. Now it just hour before Sunday ends, and big portion of today went towards execution of my plan of moving my work table from one room to other. The thought was here also for long time. I knew which shelf is needed to make it happen. Yesterday we went on trip to Ikea to get it. Another case of „break and build“. Now it is better again. Table is just as I wished. As imagined in my head. Web was also torn down and built. Now it is ok to write here just about anything. The word I’m looking for is freedom.
Jednu věci, ale asi stojí za to zmínit – naučil jsem se bourat. Nemyslím bourání v autě, ale bourat věci, zvyky které mi neslouží a nebo neprospívají. Vlastně i tenhle web jsem se rozhodl udělat opět mým. Buď bude mým a nebo nemá cenu ho mít. Na co mít blog, kam člověk nepíše. Na co mít tričko, které je velké. Smazal jsem tady stránky, které nebyly potřeba, odstranil designové limity a spíše se chci otevřít zase psaní. Bojoval jsem dlouho s otázkou v jakém jazyce chci psát. Anglicky? Mohlo by to pak číst více lidí… Česky? Mohla by to více číst i moje rodina… Když jsem v minulosti dal dva sloupce do jednoho článku, tak to vypadalo zvláštně. Teď to je krapet lepší. Respektive natolik lepší, abych tak mohl psát. To je asi týden zpátky. Dneska je ještě poslední hodina neděle, ale velkou část dne jsem strávil realizací plánu na přesun velkého pracovního stolu z jednoho pokoje do druhého. Ta myšlenka se mi točila hlavou tak dlouho. Věděl jsem, jaký další stolek potřebuju koupit, aby se to povedlo. Včera jsme si udělali pro něj výlet do Ikea. Zase mi to přijde jako další situace „bourat a stavět“. A je to teď o dost lepší. Stolek je přesně podle mých představ. Tak jak jsem si ho skládal v hlavě, tak teď tu je. Web byl tak „bourat a stavět“. Teď mi přijde naprosto v pohodě si tady napsat cokoli. To slovo, které asi hledám je svoboda.


Na přírodě ve Finsku mě fascinuje několik věcí. Nejenom to, že pokaždé objevím něco dalšího, co mě zaujme, ale i věci, které jsem už objevil. Častokrát je nějaká lesní oblast či plocha nechána sama sobě, ačkoli tam lidé mají přístup. Když spadne strom, tak se nechá ležet a příroda může na něm dovádět dalších několik let. Jediná situace, kdy se s ním něco dělá je, když spadne tak, že blokuje cestu nebo nějakou stezku pro pěší. To mu pak někdo trošku pomůže. I vlastně samotný počet stromů nebo jejich hustota je tak docela samovolná. Les si sám vybírá, co a kde poroste. Doposud jsem nenašel 3 stromy jednoho druhu, aby rostly v nějaké linii dostatečně blízko u sebe (řekněme pod 30 metrů). Jsou třeba dvě břízy v nějaké přímce a pak to kousek uskočí na stranu, ale už to není bříza ale dub nebo lípa…

Takový kontrast k monokultůrám, které jsou u nás tak běžné, kdy někdo vysadí na jisté ploše jenom jeden druh stromů. Je to samozřejmě poutavá procházka z pohledu geometrie. Formují se kolem člověka za chůze různé obrazce, občas to připomíná vojáky na přehlídce. Na první pohled hezké, ale už to ztratilo kouzlo přírody. A to slovo kouzlo je asi na místě, protože tohle to drobné kouzlo pak umožňuje, aby zde člověk nabral energii. Učesaná příroda je park, ale ne les. Park má poskytovat prostor a vzdušnost. Les poskytuje svoje tajuplná zákoutí, nabitá energií. Její přebytek pak se může vlévat i do těch, jež ho navštíví. A to je asi jedno z kouzel přírody.

Les je i odrazem toho, jak je příroda kroucená. Vlastně nic tam není rovné. Cestičky se různě točí doleva, pak doprava a když jde chvíli rovně, tak povrch mění kořeny stromů. Lidský svět je rovný. Ploché cesty. Domy, kde vše je obdélník nebo jeho speciální odnož jménem čtverec. Okna jsou svislá. Trubky vedeme ve skrytu zdí. Je to úplně jiné. I trávník, kterým se častokrát obklopujeme je vlastně plochý, protože na něj vkládáme naše představy o tom, jak musí být sestřižen. A vlastně je to další z našich trimfů nad přírodou. Zase jsme jí kousek narovnali. A přitom ta její divoká všetvarost je vlastně odrazem i toho, jak fungují všechny ty malé věci i v nás. Těžko se nám pak chápou i ty věci velké nebo život, který prostě nejde přímo, ačkoli si ho takto rádi malujeme. Všelijak se kroutí a zatáčí. Nahoru a dolů. A když už se to zdá být tak nějak pod kontrolou, tak přijdou ty kořeny. Ale přesto si sami myslíme, že jsme mimo tu přírodu. To jenom, jak se od ní snažíme oddělit.

Třetí věcí, která mě napadla při sledování přírody byla tak trochu nepřímá. Tak, jak jsou tady všude ty stromy, které jsou mrtvé a jenom tlejí, tak člověk přemýšlí nad tím, jak předtím stromem proudila míza. A co se vlastně děje se stromem, který je mrtvý nebo když se naštípe na dřevo. A proč vlastně ten strom odolává vodě? Přece jenom tady prší trošku častěji a často vidím, jak některé stromy odolávají vodě a některé do sebe nasávají vlastně veškerý déšť. Přijde mi, že vlastně dokud je ten strom živý a proudí v něm jeho míza, tak tím brání vodě zvenčí. Lýko a dřevní části kmenu a procesy výživy stromu jsou strašně jednoduché. Koheze a čas umožňují stromu přesunout postupně spousty vody do listů nahoru. Vody a výživy. A zase vracet jiné věci dolů do kmene a do kořenů, protože ty taky potřebují výživu. A tak nějak je to i v našem životě. Vlastně taky máme nějaké kořeny a kmen. Listí asi taky, ale není to tak jednoduché. Nicméně mi leží v hlavě představa, že listí, větvě, kmen a kořeny jsou různé části života, které na sebe navazují a protéká jimi ta míza. Nahoru, dolů a vlastně všude. Jakmile míza dojde, tak všechny ti mikroskopické trubičky začnou do sebe natahovat jiné dostupné tekutiny. A to je vlastně i konec života daného stromu, větvě nebo čeho. Říkám si, kolik je mízy v nás. Nebo ve mě. Jsou moje kořeny i listy zásobeny dost mízou? Nebo se tam někde přimíchává i voda?


Posledních několik měsíců jsem věnoval tomu, že jsem začal odebírat vodu a více koncetrovat mízu (pokud, se mám držet mojí předchozí myšlenky jako rámce pro ilustraci). Povedlo se mi odebrat vodu v podobě toho, že jsem zhubnul. Viděl jsem tu vodu na fotce, kterou mi kolegové dali před cestou na sever. Je tam náš tým a fotku jsem si dal do skříně a sledoval jí každý den ráno a večer, když jsem se oblíkal a nebo naopak. Tak to šlo asi 4 měsíce, než mi došlo, že vidím i nějakou přidanou vodu v tom, jaký jsem člověk, jak funguju nebo reaguju. Chtěl jsem zase zpátky ten koncentrát, který jsem byl kdysi. Nebyl jsem nikdy superhvězda ani Matka Tereza. Ale vím, že jsem býval klidnější, trpělivější. Méně věcí mě vytočilo natož urazilo. Naštěstí upřímnost mi zůstala, ale občas jsem zapomněl rozdíl mezi upřímností a arogancí. Některé věci člověk nemusí svému okolí nebo blízkému okolí říkat…

Takže najednou několik oblastí, které na sebe navazují – jako ty části stromu – a vlastně tvoří jeden celek. A ačkoli jsem to nevěděl na začátku celého procesu, tak jsem postupně začal odebírat vodu, která to kazila a více se soustředil na to, aby bylo dost mízy. Přijde mi, že ten obrazný strom vlastně teď postupně přináší ovoce a zase žije, protože v něm teče ta správná míza. Správná možná ještě není to slovo. Lepší míza než, která tam byla předtím.

365 Znovuzrození

Na dlouhou dobu projekt 365 zapadl. Teda, ne že by někdy nějak zářil nebo lákat davy, ale v mé mysli zapadl. Nechal jsem ho tak nějak umřít či co. Ale musím uznat, že mi chybí. Niterně. Vždycky jsem se vyjadřoval obrazem – jako malý skřet jsem maloval po zdech (k smutku rodičů). Pak jsem patlal po papírech. Stavěl domky a nebo světy z plastikových kostek, na které se nedá šlapat. Pak jsem začal fotit. Pak ještě více fotit. A propojil to s tím, jaký mám život.
Tu a tam jsem vzal do ruky nějakou kameru a natočil krátký film. Teď to dělám taky. Uběhlý víkend jsem přežíval v Oslu a hrál si s myšlenkou toho, kdy chci vyprávět fotkami a kdy chci vyprávět živým obrazem. Film mi dává smysl v situaci, kdy je nějaký omezený děj nebo příběh. Lépe ještě pokud je omezen místem a běží napříč časem. Třeba nějaký nudný západ slunce v zátoce, kterou jsem šel tolikrát a přesto pokaždé objevím něco nového v ní. Třeba něco takového nudného, jako tady.

Je to i takový obraz mne. Nikam to nespěchá a užívá si to daný moment. Zkoumá detaily, které jsou okolo. Tu list, tam vlna na vodě. Nejlepší bylo, když se na video díval někdo, kdo tomu rozumí více než já (to je vlastně asi každý) a dokázal přesně pojmenovat dilema, která jsem řešil během střihu. Občas jsem nevěděl, jak nějakou scénu uchopit. Jak ji vložit do celku. A nebo, jak zůstat u něčeho zajímavého a dobře to rozvést. A to je tak se mnou i v normálním rozhovoru. Roz-hororu. Povídání jenom tak okolo života mi úplně nejde, ale utopit se v jednom tématu nebo ohnisku zájmu? To je moje…
Ostatně to se děje i teď při psaní. A proto si myslím, že musím zase pracovat i na té části, kdy chytám nějaký jeden střípek. Jednu situaci. Okamžik. K tomu asi patří v mém světě fotka. Zachytit nějaký moment. Nebo sérii, pokud je daná situace moc široká než, aby se vešla do krátkého filmu. Ne dlouhá, ale široká. Široká tak, že člověk chce i to pomalé video zastavit a pročíst každý záhyb listu, spočítat vlny na hladině zátoky 1500km od hlíny, ze které jsem se narodil. A asi proto bych měl zase dělat každý den jednu fotku. Když nic, tak jsem stejně venku každý den, tak proč to nezkusit. Znovu. A pak zase za rok znovu. To je přesně jako já. Tak pokračování od čísla 49:

More nebo okno?
365 #49

Občas tady zkusím něco uvést česky s anglickým ekvivalentem – schválně pojímím slovo překlad, protože občas myšlenky v anglickém textu trošku zabočí a nebo mají trošku jinou barevnost, ale to nevadí. Česky to bude.


V poslední době narážím na jeden nešvar, který mě docela vytáčí. Nějak jsem to nedokázal pochopit, tak jsem si o tom stěžoval kolegům. Člověk se s někým baví online a najednou uprostřed diskuze nebo myšlenky se daný člověk ztratí. Z ničeho nic je konec debaty. Ale ani „ahoj“, „sbohem“ nebo cokoli. A pak mi kolega řekl, že se tomu říká „Ghosting“. Tak jako duch – ghost – druhý člověk zmizí z diskuze. A pak třeba za pár dnů se najednou v diskuzi pokračuje a nebo ne. Vlastně je to jedno, že jo.
In recent months I came across one bad habit. And it drives me nuts. I was having hard time figuring out the „what“ or „why“. I was complaining about it to my colleagues. You are talking to a person and suddenly. In middle of the discussion the person disappears. Or even in middle of a thought. Not even „bye“, or „talk later“. And then one of my colleagues informed me that this is known as „Ghosting“. Just as ghost the other person disappears from the talk. And then, after few days go by, the discussion goes on. Without any sign of this being odd. Who cares, right?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Přemýšlím nad tím, jak je toto i náročné pro hlavu. Nebo pro to, co v ní (snad) je. Přece jenom je docela dobré se soustředit na jednu věc. A je jedno jestli je to v práci nebo doma a nebo v komunikaci. Když se člověk věnuje v daný moment jenom jedné věci. Když nic dalšího neexistuje. Když vše ostatní je vytěsněno, tak pak se může člověk do toho ponořit. Ostatně tak je to vidět i napříč historií. Největší díla a úspěch udělali ti, kteří se věnovali dané věci. A když to spojím s myšlenkou komunikace, tak to platí taky. Kvalitní diskuze a nebo řešení jistého problému je daleko přínosnější. A když nic, tak je to o přehlednosti – problém A. Řeším, posunu se někam a nebo vyřeším kompletně. A jdu na problém B. Dělat dvě věci najednou? To moc dobře nejde (pomíjím takové to sledování youtube a krájení zeleniny na večeři). Hodnota vzniká při soustředění.
I wonder how demanding it is for our head. Or for what is in it. After all it is better to focus on one thing only. And it does not matter if it is at work or at home or in any communication. The situation when you focus so much, that nothing else exists. You devote yourself to that one thing. Everything else is push outside the universe and that`s when one can dive into the „deep“. We can see this all through out the history. The best artworks and success were done by people that devoted themselves to one thing. One thing only. And coming back to communication, this applies as well. Quality discussion or focused problem solving bears way more fruit. If nothing, it is easier. There is issue A. Analyzing, solving, moving on. Issue B, here I come. But doing two things at once? Oh my, that does not really work (ignoring listening to youtube and chopping vegetables for dinner). Value is produced when we focus.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Chybí mi ty časy, kdy lidé si psali online, tak jako psali dopisy. „Ahoj, chtěl jsem se zeptat….“ Možná to byla taková ta zvláštní doba, kdy jsme ještě psali dopisy. Rukou. Není to tak dávno. Když jsem byl v Americe, tak jsem rád psal dopisy, ale protože píšu hůř jak doktor, tak jsem to psal na počítači, vytisknul a poslal. To kouzlo fungovalo. Já se těšil na odpověď a druhá strana taky. Teda strany. Věděl jsem, že mám jeden dopis a je na mě, kolik toho napíšu. Jak moc jej naplním. A další dopis budu posílat tak za 2-3 týdny jako odpověď na ten dopis, co mi příjde. Jakmile dopis přišel, tak jsem ho otevřel a přečetl celý. Dneska všichni jenom „skenují“ maily. Terminus technicus. „Skenují“. Hledají očima klíčová slova. Nedejbože, aby text byl delší jak 3 odstavce a nebo museli šoupat myší dolů (na další stranu). To už pak nečte nikdo.
I miss the times, when people wrote online just as if it was a letter. „Hi, I wanted to ask …“ Maybe such were times when we used to write letters. By hand. It is not so long back. When I was in States, I loved writing letter, but since my writing is like spilled coffee, I would type it on computer and print. But the magic worked. The anxiety for response and so for the other side. Or sides. Knowing that there is one letter at time and it`s up to me to fill it. And how much. Next letter will be sent in 2-3 weeks as response to letter from other side. Once the letter arrived I would sit down, open and read it whole. Today people simply „scan“ mails. That is the definition. „Scan“. They seek key word. God forbid the text being longer than 3 paragraphs or if they were to scroll down (or to another page). Nobody reads that.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pro mě je toto asi cesta ventilace, ale taky do budoucna si uvědomuji věci, které mi vadí a nebudu tolerovat. Ani u sebe. Učím se soustředit. Hlavně když jím. Já si občas ani neuvědomuju, jak může být naše civilizace nebezpečná naší civilizaci. Jak krásně pohodlné je sledovat nějaký seriál. Nebo souhrn informací. A nebo reportáž o tom, jak se něco vyrábí. Všechno je to fajn, ale tělo potřebuje vědět, že teď jí. Musí vidět to jídlo. Soustředit se na něj. Vlastně už tady je vidět jak se spojuje naše tělo a mysl. Nikdy jsme nebyli stavěni na to dělat 2 odlišné věci najednou. Naopak. Vždycky je to jedna věc. Ostatně i kdysi při lovu jsme dělali jednu věc – lov. Naprosto jsme stražili smysly, tak abychom měli celý přehled na prostorem. Jeden cíl. To je můj cíl. Dělat jednu věc v jednu chvíli. Soustředit se na to na 100%. Nic jiného v tu chvíli nebude existovat.
This may seem just like a rant or way to vent my emotion, but going forward I am realizing what bothers me and what I will not tolerate. Even onto myself. I am learning how to focus. Especially when I eat, because I forget how dangerous our advanced civilization is to our civilization. How comfortable it is to eat and watch an episode of great show. Or information summary or document on how things are made. But the body needs to know that now is time for eating. Now. The body needs to see the food. Now. Focus on it. Now. And here it comes full circle – our body is so connected with our mind. We are not meant to do 2 separate things at once. On contrary. It was always just one thing. Even back then where our ancestors were hunting. Our senses would be pulled to max to have full control on the situation. And there was one goal. And this is also my goal. Be doing one thing at the time. Focus on the task 100%. Nothing else will exist at this point.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Okolo tohoto mám vlastně i ještě jednu další myšlenku, ale tu si nechám na příště. Teď se musím soustředit na spánek.
On this topic I have one more thought, but that needs to come next time, because now I have to focus on sleeping.

Měsíc po

Doufal jsem v únoru, že budu mít čas a chuť průběžně psát. Ne každý den, to se mi ostatně nikdy nedařilo, ale třeba než se přestěhuju, pak nějaké první dojmy a tak… Utekl ten necelý měsíc, co mi chyběl v únoru do odjezdu.  Všechno, co se vešlo jsem ve spěchu pobalil do jednoho kufru, něco sebou na palubu…

Za měsíc, který uběhl jako voda jsem toho stihl tunu v práci, stihl jsem poznat trošku Helsinki a navyknout si na místí rytmus. Poznal jsem i trošku Oslo. Bylo osvěžující vidět jinou část Skandinávie a trošku jiný národ. Slovo trošku ale asi není vhodné. Norsko je úplně jiné. Lidé jsou o něco vyšší, jiné rysy, jiné komunikační zvyky.

Finsky se učím pomalu a sám. Snažím se každý den najít jedno slovo, kterým se mi rozšíří slovní zásoba. Fascinující je sledovat vliv jazyka na to, jak lidé fungují. Finština nerozlišuje moc rody, a možná to je i trošku vliv pro jistou rovnoprávnost.

Přemýšlím, co dál napsat. Asi se mi vrývá pod kůži jazyková úspornost, ačkoli když se fin dostane do správné konfigurace tak povídá docela hodně.

Česká neděle

Doufal jsem, že během mojí cesty si večer sednu a napíšu něco na blog. Povedlo se mi relativně rychle zorientovat v novém městě, zajistit internet a nezmrznout v té mrazivě chladné části února. V sobotu se mnou opravdu přijel mráz a sníh. Ve čtvrtek se po mém odjezdu zase začalo oteplovat. Večer jsem se vracel utahaný, hladový a pak když se to trošku povedlo, tak jsem si zapnul skype na povídání s těma, co zůstali v Ostravě nebo Praze.

Překvapilo mě, kolik věcí bylo jiných. Jídlo je všude jiné, to víme. Více mě překvapil jiný standard pro rozměr peřiny. Po zakoupení a otestování první noc, musím uznat že to bylo komfortní. Peřina je peřina a já se vyspím skoro všude. Ale jedna věc mi asi chybí teď. Občas večer jsem slyšel lehký tanec tónů klavíru z některého okolního bytu. Chvíli bylo cítit, že to je pro nauku hráče a pak chvíli spíš radostněji pro potěchu hráče. A taky těch okolo. U nás dneska je toto už vzácný jev. V Praze z bytu nade mnou slýchám hlasité pořady nevalné kvality. V dalším patře pak sousedi rozmazlují děti až do absurdní míry. Když zlobí, tak se slaví narozeniny. A tak děti řvou postupně více a více. Další patro přináší postarší pár, který neumí říkat „ne“ alkoholu. Sobě „ne“ pak hlasitě říkají i několik hodin. Občas v rámci kvalitní hádky něco skončí na dvoře za okny. Klavíry nahradily televize.

Ostatně i včera při procházce Ikea (plánuju a přemýšlím, co budu muset ve Finsku pořídit a je pro mě lepší to vidět, ošmatlat a nechat si čas na rozmyšlenou) mě zarazil počet televizí v rámci „ukázkových pokojů“. Před časem jsem i uvažoval nad rozporem, který v nás tvoří školní příprava. Dlouhý den ve škole, večer by se měl človek učit a pracovat dále. Pokud ne, tak je to na hranici přihlášky do dětského domova. Když člověk pracuje, tak je cílem vše stihnout v práci, nic nenosit sebou. Velký rozdíl. Finské školy ukládají dětem minimální úkoly. A obecně fungují jinak. Lidé si to podlě mě nesou i dále. A pokud nic, tak to minimálně vysvětluje, proč jsem viděl ve čtvrtek ráno při -14 mrazu děti jak běhají a lezou po ocelové hrací konstrukci na dvorku.