365 Znovuzrození

Na dlouhou dobu projekt 365 zapadl. Teda, ne že by někdy nějak zářil nebo lákat davy, ale v mé mysli zapadl. Nechal jsem ho tak nějak umřít či co. Ale musím uznat, že mi chybí. Niterně. Vždycky jsem se vyjadřoval obrazem – jako malý skřet jsem maloval po zdech (k smutku rodičů). Pak jsem patlal po papírech. Stavěl domky a nebo světy z plastikových kostek, na které se nedá šlapat. Pak jsem začal fotit. Pak ještě více fotit. A propojil to s tím, jaký mám život.
Tu a tam jsem vzal do ruky nějakou kameru a natočil krátký film. Teď to dělám taky. Uběhlý víkend jsem přežíval v Oslu a hrál si s myšlenkou toho, kdy chci vyprávět fotkami a kdy chci vyprávět živým obrazem. Film mi dává smysl v situaci, kdy je nějaký omezený děj nebo příběh. Lépe ještě pokud je omezen místem a běží napříč časem. Třeba nějaký nudný západ slunce v zátoce, kterou jsem šel tolikrát a přesto pokaždé objevím něco nového v ní. Třeba něco takového nudného, jako tady.

Je to i takový obraz mne. Nikam to nespěchá a užívá si to daný moment. Zkoumá detaily, které jsou okolo. Tu list, tam vlna na vodě. Nejlepší bylo, když se na video díval někdo, kdo tomu rozumí více než já (to je vlastně asi každý) a dokázal přesně pojmenovat dilema, která jsem řešil během střihu. Občas jsem nevěděl, jak nějakou scénu uchopit. Jak ji vložit do celku. A nebo, jak zůstat u něčeho zajímavého a dobře to rozvést. A to je tak se mnou i v normálním rozhovoru. Roz-hororu. Povídání jenom tak okolo života mi úplně nejde, ale utopit se v jednom tématu nebo ohnisku zájmu? To je moje…
Ostatně to se děje i teď při psaní. A proto si myslím, že musím zase pracovat i na té části, kdy chytám nějaký jeden střípek. Jednu situaci. Okamžik. K tomu asi patří v mém světě fotka. Zachytit nějaký moment. Nebo sérii, pokud je daná situace moc široká než, aby se vešla do krátkého filmu. Ne dlouhá, ale široká. Široká tak, že člověk chce i to pomalé video zastavit a pročíst každý záhyb listu, spočítat vlny na hladině zátoky 1500km od hlíny, ze které jsem se narodil. A asi proto bych měl zase dělat každý den jednu fotku. Když nic, tak jsem stejně venku každý den, tak proč to nezkusit. Znovu. A pak zase za rok znovu. To je přesně jako já. Tak pokračování od čísla 49:

More nebo okno?
365 #49

Občas tady zkusím něco uvést česky s anglickým ekvivalentem – schválně pojímím slovo překlad, protože občas myšlenky v anglickém textu trošku zabočí a nebo mají trošku jinou barevnost, ale to nevadí. Česky to bude.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *