Nadpis je asi docela zavádějící, ale nechám ho. Pokud si chce někdo myslet, že se jedná o recenzi na kancelářský balík 365, tak smůla. Spíš tady rozeberu trošku dojmy z prvních dnů.

Osobně docela rád pracuju se zadáním, ale pokud možno specifickým (to teď mám – každý den nejméně jednu a maximálně jednu nejlepší fotku toho dne), ale přesto mám obrovskou svobodu. Svobodu, jak to vlastně uchopit. Ráno nestíhám fotku stvořit, ale stíhám ji třeba promyslet. Teda, ne přímo tu fotku, ale začnu si ji představovat. Třeba když jedu metrem, tak přemýšlím nad vlivem metra na můj život. Kolik v něm strávím času a tak okolo. A pak si uvědomím, že s našima 5 potkanama strávím o dost více času. A pak mě napadne, že oni mají to místo pro fotku (tak, jak to bylo 3. den), ne metro.

Dneska, když jsem přemýšlel nad obědem, tak se mi objevila myšlenka, co se mi vrací v hlavě. Ne jako bumerang, ale ta zaseknutá gramodeska. Jaký vliv měl režim, ve kterém jsem vlastně už nežil a ani ho neznám na moje stravovací návyky. Návyky, které se opakují ve větách jako „sněz aspoň to maso“, „málo jíš, vždyť si snědl jenom 2 talíře“, a nebo klasické popletení čísel při otázce, kolik knedlíků člověk chce – požadavek na 3 se projeví jako 4 nebo 5 na talíři… U oběda pak člověk sedí, poslouchá rozhovory před sebou a trošku i ty kolem a přitom žvýká. Přežvykuje salát. Přežvykuje myšlenku stravovacích návyků předaných z rodiny. A po chvíli vím, kam budou moje kroky směřovat. A tak vznikla dnešní fotka…

KH1_3231b

Kruh rozbité výchovy se uzavírá. Ne naší chybou. Stejně jako tahle série skulptur, tak i tahle deformace vznikla někde daleko mimo mě, ale dostala se až ke mě… Koukám, že jsem se rozepsal, ale přitom mi tady stojí další fotky,  které potřebují mojí lásku. Tak tedy dobrou noc. Zítra dám další fotku. Ještě nevím jakou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *